Výsledky vyhledávání - Matoš, Antun Gustav

Antun Gustav Matoš

Antun Gustav Matoš (13. dubna 1875, Tovarnik – 17. března 1914, Záhřeb) byl chorvatský spisovatel moderny.

V roce 1892 vydal povídku ''Moć savjesti'', kterou chorvatská literární tvorba vstoupila do éry moderny. Byl autor celé řady povídek, které vycházely ve sbírkách – ''Iverje'' (1899), ''Novo iverje'' (1900), ''Umorne priče'' (1909). Kromě toho napsal také i řadu cestopisů, esejí a fejetonů.

Matoš nebyl úspěšný student (nedokončil studia ve Vídni). V roce 1893 musel nastoupit do armády, avšak ani ne o rok později zběhl, za což se musel skrývat. Po několik let se mu novou vlastí stalo Srbsku.

Žil několikrát v Bělehradu, kde se věnoval literární kritice. Znal se velmi dobře s tehdejšími srbskými spisovateli, především s realisty, mezi které patřili Stevan Sremac, Milovan Glišić, či Jovan Veselinović. Poznal tamní bohémský život; psal hudební a divadelní kritiky. Občas žil ve velmi těžkých poměrech a živil se různými způsoby. Znal se rovněž i se srbskými modernisty (Sima Pandurović, Vladislav Petković Dis, Isidora Sekulić). Byl ostrým protivníkem a kritikem Jovana Skerliće v jeho akademické práci, která se věnovala srbské literatuře 19. století.

Jako první z chorvatských spisovatelů poznal důvěrně západoevropské prostředí. Strávil pět let v Paříži, kde se živil mimo jiné i jako novinář. Po návratu do chorvatských zemí byla jeho tvorba jasně ovlivněna proudy tehdejší moderny, převážně impresionismem a symbolismem. Právě během svého pobytu ve Francii se začal věnovat i básnictví; první svoji báseň sepsal v roce 1906. Matošova básnická tvorba nese rysy Charlesa Baudelaira.

Do Záhřebu se vrátíl okolo roku 1908. O šest let později zemřel na rakovinu hrtanu. Zanechal za sebou okolo dvaceti nedokončených děl, především povídek. Získáno z Wikipedie